Historie Církve bratrské 

Napsal Daniel Kvasnička

30. 07. 2006


Církev bratrská má už svá léta. Je jí více než 120 let. Jí podobné sbory byste našli pod názvy Free Church nebo Freie Evangelische Gemeinde. Tady se také jmenovala Svobodná církev reformovaná a pak také Jednota českobratrská a dnes nese jméno Církev bratrská. Podívejte se na její dějiny podrobněji a přesto ve zkratce:

Církev bratrská vznikala z několika pramenů. Nejstarším byl pramen zpod Orlických hor. Bylo to chalupářské probuzení mudrlantů, kteří nevydrželi v řádných církvích na Náchodsku. Nemohli se snést se státem uznanou úřadující zbožností, s farářským autoritativním rozhodováním a dokonce i udáváním bratří a sester na okresním hejtmanství za konání domácích pobožností. 

Zbožnost luterská a reformovaná (kalvínská) byla státem povolena od roku 1781. Nicméně zbytky českobratrských potomků nemohly mít svoji konfesi, svoji církev. Neexistovala skutečná svoboda.

Proč se vzájemně nedohodli? Na jedné straně to byla bída paličatosti chalupníků (ta přinesla svoje zlé ovoce později) a bída pomazané státem ochraňované zbožnosti.  Na druhé straně to bylo logické a rozumné. Společnost je vždy rozvrstvena podle různých hledisek a nemá smysl vnucovat uniformní jednotu. Mohli si bratři ušetřit hodně pelyňku a zloby. Bylo to zbytečné až politické a sektářské stranictví. Proč to nepřiznat?!

Jeden z chalupníků, Jan Balcar, tkadlec, dlouho hledal a snad i upřímně se snažil zachovat vnější jednotu. Nakonec se v roce 1866 odhodlal k nástupu za cestujícího prodavače Biblí placeného Skotskou biblickou společností. Jeho život i věrouka byly pod vlivem Svobodné reformované církve ve Vratislavi, založené misionářem Edwardem ze Skotska. Další svobodný sbor byl ve Zhořelci. Přišel v mocnářství i nový mezicírkevní zákon, který v roce 1868 dovolil výstupy ze státem registrovaných církví a povolil existenci svobodných církví. A tak se sestry a bratři odhodlali k založení nové církve. Jan Balcar byl v roce 1870 ordinován a stal se prvním kazatelem svého sboru. Vznikla Svobodná církev česká (bysterská), která používala Westminsterský katechismus, který je výplodem skotského probuzení z poloviny 17. století. Tady je pramen anglosaské orientace a téměř kalvínské zbožnosti Církve bratrské. 

Druhý pramen, který je velice důležitý, a kdyby nebyl, kdoví, jak dlouho by svobodná česká církev existovala, je z Ameriky. Boston Mission Board poslal v roce 1872 své pracovníky. Do Čech přišli misionáři Jindřich H. Schauffler, Albert W. Clark, Edwin A. Adams, později i John S. Porter. Misionáři začali spoluprací se stávajícími evangelickými církvemi, ale později museli přiznat, že přinesli více a vše završilo založení Svobodné církve reformované v roce 1880. Boston Mission Board má své archivy ve svobodném sboru Park Street Church, který svou podobou potvrzuje vliv, který v sobě misionáři nemohl zapřít. Nicméně postavila se za začátky svobodného myšlení i Evangelická aliance, která u rakousko-uherského císaře v Budapešti svou delegací orodovala v roce 1879 za větší svobody pro křesťany v Čechách. Výnos c. a k. ministerstva z prosince 1879 povolil činnost svobodných křesťanů a tak se 3. června roku 1880 zakládá v Praze Svobodná-reformovaná církev.

Protože se vlastní obnovné snahy v luterských a reformovaných sborech nedařily, protože neuspěla výzva reformovaných farářů vyhlášená v Čáslavi v roce 1877, aby měla práce misionářů určitou samostatnost a mohla žít v reformované církvi, nemohlo dojít k ničemu jinému, než ke zmíněnému založení nové církve. A zase z toho bylo mnoho zbytečného pelyňku. Stále, až dodnes platí: Kdo není s námi – je proti nám. Jako kdyby Pán Ježíš s laskavostí neřekl učedníkům opak:   Kdo není proti vám, je pro vás. (Lukáš 9,50; Marek 9,40)

Ke dvěma hlavním pramenům se přidaly další, Balcarova práce v České Skalici se připojila formálně v roce 1888 ke Svobodné-reformované. Americký vliv byl rozhodující, málo naplat, je to pravda. Na mnoha místech to byly i americké dolary, které pomohly držet práci platem kazatelů i příspěvkem na stavbu modliteben,  takže nová církev rostla pěkně. 2. Samozřejmě měla svoje vnitřní problémy, jak jinak... Spojily se různé tradice a vlivy. Dostali se ke slovu lecjací lidé. Izolace od reformované církve tomu přispěla, nebylo jiného názvu pro svobodné, než sektáři.

Jednota Českobratrská a Církev bratrská

Svobodná-reformovaná církev už 18.-19. září 1918, tedy před převratem, chtěla napomoci sjednocení všech probuzeneckých skupin, a vytvořit tak Jednotu českobratrskou, spojení navazující přímo na tradici Jednoty bratrské. Mělo to být ještě širší spojení tradic přímo navazujících na dědictví Jednoty – tedy včetně určitého řádu, nezávislosti na státu a dalších rysů. Ještě širší, než dala svobodná reformovaná v roce 1880. Návrh ovšem neuspěl. Po převratu a ustavení Československé republiky 17.12. 1918 se spojily luterské a reformované evangelické sbory a čekaly, že se přidají ostatní – tedy i Svobodná-reformovaná církev. Ta se k Českobratrské církvi evangelické nepřidala, stejně jako jiné menší skupiny baptistů, metodistů, Ochranovské Jednoty bratrské a dalších. Nemohly, jejich rysy byly natolik odlišné, že to nešlo.  Proto se 29.5. 1919 Svobodná církve reformovaná sama přejmenovala na Jednotu českobratrskou a převzala tak toto dědictví sama. Z pohledu bratří a sester to jinak nešlo, ale na druhé straně zase znova a znova vidíme, jak Češi těžko spojují své síly. Pravdou je, že nejsme zdaleka jediní, kteří drží dědictví Jednoty bratrské. 

Protože se po vydání nových církevních zákonů v roce 1949 přidávala k Jednotě českobratrské další společenství dobrovolně (Slovensko – sbory Modrého kříže, lutersky vychovaní křesťané z Levic) i nedobrovolně (na Těšínsku po roce 1949 trochu nedobrovolně na nátlak státu) přijala Jednota českobratrská v roce 1967 jiné jméno – Církev bratrská, se kterým žije až dosud a hledá vytrvale svou tvář. 

Současnost Církve bratrské

Církev bratrská má v České republice celkem 62 sborů. Kromě sborů se shromáždění konají i v menších tzv. stanicích. Každá stanice je přidružena pod svůj mateřský sbor. Sbory jsou seskupeny do 10 seniorátů. Každý seniorát má svého seniora - to je jeden z kazatelů, kteří seniorát formálně vedou zatím bez dalších povinností a pravomocí. 

Církvi bratrské vzrostl počet plnoprávných členů církve dle statistiky jednotlivých sborů za uplynulý rok 2005 o 94 členů a dosahuje k 1.1.2006 celkového počtu 6 285. Celkový počet všech členů a dětí ve všech sborech CB stoupl ke stejnému datu na hodnotu 9 443. V posledním sčítání lidu v roce 2001 se přitom k Církvi bratrské hlásilo 9931 osob, což je výsledek téměř se shodující s církevní statistikou. Pokud by byl stejně korektní i počet lidí hlásících se k této denominaci v roce 1991, který činil 2795 věřících, je Církev bratrská společenstvím, které zaznamenalo v minulém desetiletí největší procentuální růst. Ale to tak není úplně přesně, protože otázky sčítacích archů v roce 1991 byly zmatečné a mnoho našich členů a přátel se hlásilo k obecně nekatolickému vyznání. Církev bratrská jim tehdy nebyla   nabídnuta.

Věroučně je Církev bratrská společenstvím, které sdružuje více tradic – od letniční až po reformovanou. Církev bratrská se místy živě účastní veřejného života, místy žije uzavřeně. Církev bratrská pěstuje slušné sousedské vztahy s jinými křesťany. Není jediná a není ani nejlepší. Staří Čeští bratři chápali denominace jako Jednoty, tak je to i v teologickém chápání dnešních křesťanů Církve bratrské.

 
  Zakladatel církve   Jan Balcar

Zakladatel církve Jan Balcar

 Současný předseda  Daniel Faifr

Současný předseda Daniel Faifr